Naše koncepce
Lesní klub je určen dětem, které milují volnost v přírodě, rády běhají, skáčou, šplhají, dloubají, bloumají, prozkoumávají, tvoří…
„S dětmi venku za každého počasí bez zdí a plotů“ (lesnims.cz)
Lesní klub "Klubík malých badatelů" na Bojišti u Trutnova je určen dětem, které milují volnost v přírodě, rády běhají, skáčou, šplhají, dloubají, bloumají, prozkoumávají, tvoří...
V prvním sedmiletí je dítě jedním velkým „smyslovým orgánem“. Ze svého okolí doslova „nasává“ vše, co je mu nabízeno. Tomu by mělo být přizpůsobeno prostředí dítěte, které by mělo být co nejpřirozenější (dřevo, přírodniny, vlna, jemné odstíny barev, hračky z přírodních materiálů atd.). A samozřejmě i pedagog by měl být dětem vzor a nabízet smysluplné činnosti (tvoření z přírodnin, vyprávění či čtení pohádek, příběhů a říkadel, společné vaření, práce na zahrádce atd.), které jsou přirozenou součástí každodenního života. Skrze napodobování, pozorování a prožívání dítě utváří svoji osobnost.
Základní pilíře přístupu
Pedagogika lesních mateřských škol
Za zakladatelku je považována Ella Flatau z Dánska, matka čtyř dětí, která trávila čas s dětmi pravidelnými výlety do lesa. Brzy se k ní přidali sousedé, jejich známí a další rodiny. V roce 1954 vznikla díky nadšení a spolupráci rodičů historicky první lesní mateřská škola. Netrvalo dlouho a školky tohoto typu získaly na popularitě.
V Německu se lesní MŠ šíří od vzniku v roce 1993 na základě přímých zkušeností jejich zakladatelek s dánskou koncepcí. K rychlému rozšíření přispělo legislativní uznání a s tím spojené státní financování. V roce 2008 se uvádí již více jak tisíc těchto zařízení a jejich počet nadále stoupá. Důvodem jsou nízké náklady na zřízení a provoz a samozřejmě zájem rodičů. Dnes je tento typ předškolní výchovy rozšířen v mnoha evropských zemích - ve Švýcarsku, Rakousku nebo Velké Británii.
Jedna z prvních školek inspirovaných touto koncepcí vznikla v ČR v roce 2007 na Liberecku a postupně se k ní přidávají další. Zatím se jedná o státem neuznávané vzdělávací zařízení, ale jsou alternativou mezi dalšími soukromými mateřskými školami. Z tohoto důvodu se oficiálně jmenují například „dětský klub” či „lesní školka”.
Volné učení a učení prožitkem
Učení prožitkem je učení umožňující dětem dotýkat se a na vlastní oči poznávat svět, ponořit se do předmětu učení, naplno využívat nadšení z poznávání něčeho nového. Jedním z představitelů je Joseph Cornell, přírodovědec a pedagog, propagující učení v atmosféře plné radosti z pozorování a volného pohybu v přírodě. Vyvinul metodu takzvaného flow učení, ve které na sebe plynule navazují následující kroky: probuzení nadšení, zaměření pozornosti, ponoření do nezprostředkované zkušenosti a sdílení zážitků s ostatními.
Respektovat a být respektován
Komunikujeme s dětmi podle zásady „respektovat a být respektován“. Tento druh komunikace je vyjádřením partnerského vztahu k dětem založeným na respektu k jeho osobnosti. Dítě je vedeno k zodpovědnosti za sebe sama a své činy, k sebeúctě a úctě k druhým.
Volná hra
Volná hra je velmi důležitou součástí výchovy nejen předškolních dětí. Při volné hře dítě posouvá samo sebe dál ve svém vývoji, volně se pohybuje v bezpečném a známém prostředí. Rozvíjí svou fantazii, jemnou i hrubou motoriku a učí se sociálním vztahům, objevuje svět a jeho zákonitosti. Úlohou dospělého je posouzení bezpečnosti a vhodnosti dané činnosti. Jestliže činnost vhodná není, dospělý umožní dítěti pokračovat jen na základě dohodnutých pravidel.
Waldorfská pedagogika – doplňující prvky
Principy a metody práce ve waldorfské mateřské škole vycházejí z antroposofie - duchovní vědy, kterou založil Rudolf Steiner. Cílem je člověk chápaný ve své celistvosti jako bytost tělesná, duševní a duchovní. Antroposofie vidí člověka a celý hmotný svět jako výraz působení duchovních sil. Vývoj samotného člověka tak probíhá v přibližně sedmiletých cyklech. Každý člověk z tohoto pohledu prochází jednotlivými fázemi osobitým způsobem a v každé vývojové fázi jsou možnosti pro optimální rozvoj rozmanitých lidských vlastností a sil.
Montessori pedagogika – doplňující prvky
Zakladatelkou Montessori pedagogiky se stala Maria Montessori. Narodila se roku 1870 v Itálii, kde studovala medicínu a jako první žena dostala lékařský diplom. Věnovala se práci s mentálně postiženými dětmi, které po krátkém čase dosáhly úrovně svých zdravých vrstevníků. Výsledky ji povzbudily k rozhodnutí pokračovat v této práci se zdravými dětmi.
Klíčový princip výchovně vzdělávací činnosti Montessori pedagogiky je vlastní objevování poznatků samotným dítětem. Potřeba učit se, porozumět okolí, vyznat se v souvislostech je v nás zakódována přímo geneticky. Při výchově a učení stačí respektovat individuální vývoj a využít senzitivní fáze každého dítěte.
Senzitivní fáze jsou zvláštní vnímavostí k získávání určitých schopností, jako je například fascinace malými věcmi, učení se sociálnímu chování, řeči, řádu, psaní, čtení. Trvají jen určitou dobu a nenávratně se zakončí, ať už jsou využity nebo ne. Tyto činnosti se dítě naučí samozřejmě i kdykoliv jindy, ale v této „fázi“ se je naučí samo od sebe. Dítě je tehdy schopné maximální koncentrace na určitou práci. Pokud je dítě takto zaujato, nemá být vyrušováno a má mu být poskytnut dostatek času, aby práci samo dokončilo.
Pro svou práci si dítě může zvolit na základě dopředu určených pravidel:
- co = jaký materiál si vybere, jakou oblast, na čem bude pracovat, co se chce učit a o čem chce získat další informace
- kde = vybírá si místo, kde bude pracovat
- kdy = dítě nepracuje na povel či podle zvonění, ale motivuje ho jeho polarita pozornosti; každé dítě je na určitou věc „naladěno“ v jinou dobu
- s kým = může pracovat samo, ve dvojici, ve skupině
Volná (svobodná) práce však neznamená, že dítě střídá činnosti bez ukončení nebo nedělá nic. Svoboda nespočívá v tom, že dítě zůstane ponecháno samo sobě, nebo že učitel vůbec nezasahuje do jeho vzdělávání a učebních procesů. Nějakou činnost si dítě zvolit musí. Učitel činnosti dětí koordinuje a musí využít své pedagogické dovednosti, aby bez příkazů pomohl najít dítěti činnost, která ho zaujme.
Pro naše projekty, pozorování, objevování a samozřejmě hru využijeme nejen zdejší nádherné přírodní prostory o velikosti 0,5 ha, remízky, okolní louky a blízké lesy, kde si každý může najít svůj klidný koutek a sledovat to, co ho zaujalo, ale také naši zahrádku, na které budeme objevovat kouzla ze života rostlin od námi zasazeného semínka až po „sladkou odměnu“ při sklizni naší úrody a dva velké kompostéry. V zimním období budeme čas trávit společně v závislosti na počasí v přírodě nebo ve vytápěném srubu. Oběd a odpočinek budeme mít podle počasí ve srubu, venkovní jídelně nebo na aktivitě v přírodě.
